Mišél u klokanů na Blog.cz

Ráno jsme vstali výjimečně včas a to už před šestou, abychom stihli ranní krmení delfínů v Tin Can Bay. Já jsem si myslela, že je to od devíti. Jirka si myslel, že od sedmi. Pravda byla taková, že krmení začalo v osm a tak jsme to s příjezdem na půl devátou stihli jen tak tak. Dokonce měli ještě pár ryb a tak jsme si s Gabčou každá jednoho delfína vlastnoručně nakrmila.

Ve městě se ten samý den konal seafood festival. Místo plánované tradiční australské snídaně (vejce, slanina, fazole a toast), jsme si teda nakonec dali krevety v mango-sweet chili sauce. Já jsem pokračovala lívanci se zmrzlinou a javorovým sirupem a limonádou z čerstvě vymačkaných citronů. Jirka s Gábi si dali krabí hot dog a steak sandwich.

S přeplněnými žaludky jsme pokračovali v cestě. Další zastávkou bylo Maryborough - město, ze kterého pochází autorka Mary Poppins. Hezký město … ale trochu nudný. Nejzajímavější atrakcí této zastávky byla pani v informačním centru.

Po té už jsme dorazili od Harvey Bay. Nějakou dobu jsme zabili sháněním podvodního obalu na foťák a hledáním našeho hostelu, který jsme měli v rámci balíčku Fraser a Whitsundays.

Ubytovali jsme se, skoukli video k výletu na Fraser a pak se vypravili na nákup zásob. Večer jsme dali procházku do města - především za účelem koupit mi jakýkoliv hamburgr, na který jsem měla chuť už několik dní. Kromě toho jsme koupili i pár piv a vrátili se do hostelu, kde se zrovna naši spolubydlící chystali ven. Byla to taková partička dost děsných Anglánů a ještě horších Angličanek. Každá z nich vážila tak matrák a i když se pěkně nastrojily a napatlaly na sebe tunu makeupu, po dvou láhvích vodky prostě nepůsobily zrovna atraktivně.

Zbytek naší výpravy zatím povečeřel něco konzerv a já se pro změnu věnovala fotkám. Spát jsme šli brzy, páč nás ráno čekalo pro změnu vstávání už před půl šestou … ufff

Budu se opakovat, ale ano - táno jsme si opět přispali. Po zdlouhavém vypravování jsme se vydali pěšmo do centra Noosy. Procházka to byla pěkná a hlavně pěkně dlouhá. Cestou jsme prozkoumali pohádková zákoutí Noosa river, zmapovali možnosti sportovního vyžití na řece a v neposlední řadě si dali kafíčko.

Pátrali jsme po stopách hezkých plavek za rozumnou cenu, leč nic takového jsme tu neobjevili. Po občerstvení se naše cesty rozdělily. Jirka s Gabčou zamířili do národního parku. Já už jsem měla chození pro jeden den víc než dost (tak nějak se moje nohy ještě nevzpamatovaly z Brisbane a přeci jen jsme už tak šli na Noosa Head víc jak dvě hodiny) - zvolila jsem tedy méně náročnou aktivitu - a to válení se na pláži.

Po pár hodinách jsem se opět sešli (tentokrát úspěšně) a busmo jsme vyrazili na zpátečné cestu do kempu.

Místní bazén měl být otevřen sice jen do šesti, ale ještě ve čtvrt na sedm se tam cachtali haranti … tak jsem si nenechala ujít příležitost a hupsla jsem tam taky.

Po zbytek večera jsem smolila deník a zkoušela si číst časopisy, co Gabča dovezla z Čech … což moc nešlo, páč mi na čtení ustavičně lehal místní kocour. Nakonec mě zima taky zahnala do stanu.

Mimochodem - tento den to byl přesně rok od mého příjezdu do Austrálie … to to letí …

Ráno - klasika - opožděné vstávání, snídaně, balení a vyrážíme. Na programu je tentokrát Lone Pine Koala Sanctuary (koalí rezervace). Na recepci kempu dostáváme instrukce, jak se tam dostat, takže tentokrát ani moc nebloudíme. Leták nás informuje o tom, že v rezervaci je 130 koal, o čemž nikdo z nás nepochybuje - je jich tam fakt "jak psů". Kromě koal jsou tu samozřejmě taky klokani, vombati, dingové, netopýři, papoušci atd. Tasmánský čerti zase chrápali … já ty mrchy asi nikdy na živo neuvidím!

Paní chovatelky nám předvedli i pár dravých ptáků v akci (přiznám se - měla jsem fakt strach, když těsně míjel moji hlavu), hady no a zase ty koaly.

Těšila jsem se, jak si nějakou tu koalu poňuchňám .. ale za nuchňání chtěli 15 dolarů a to se mi dát nechtělo a tak sem se ňuchňala jen s klokany, kteří byli zadara (i když se ty mrchy prodejný raději ňuchňali s lidmi, kteří pro ně měli něco k zakousnutí).

Vyňuchňaní a vykoukaní jsme opustili Brisbane a zamířili na Sunshine Coast - konkrétně do Noosy. Cesta trvala trochu déle, než jsme čekali - Brisbane bylo jaksi ucpané a zbytek cesty rozkopaný. Do Noosy jsme dorazili už po zavírací době informačního centra a jediný kemp, který jsme našli v průvodci byl už mimo naší mapu … i tak jsme se ho vypravili najít (co jiného nám taky zbývalo!).

Zmiňovaný kemp jsme sice nenašli, ale s pomocí pani v lékárně jsme našli jiný. Bohužel i sem jsme dorazili po zavírací době. Naštěstí se nám podařilo odchytnout ochotného pána, který pro nás recepci ještě zprovoznil. Následující informace nebyly příliš radostné. V Qeenslandu jsou momentálně jakési školní prázdniny, takže jsou všechny kempy:

- Plné

- Dražší

- Vyžadují dvoudenní minimální délku pobytu

Těžko říct, zda bylo všechno z toho pravda. Každopádně už byla tma a pravděpodobnost, že recepce dalších kempů budou už taky zavřené, vysoká … a tak jsme se rozhodli jedno z posledních míst vzít i za cenu dvou nocí. Vybavenost kempu ceně zrovna neodpovídala, ale měli jsme místo na sta na horkou sprchu - co víc jsme si mohli v danou chvíli přát.

Po vztyčení stanu jsme se vypravili do civilizace. Plánované posezení v nějaké hospůdce se ale neuskutečnilo … Gábi se namazala už v kempu a pro zbytku výpravy po cestě vyhládlo tak, že jsme se raději usadili před fast foodem a nacpali se pizzou. Pak jsme se pro jistotu ještě zastavili ve Woolworthu pro nějaké zlevněné potraviny a vrátili se do campu dorazit vodku Mishka a rum Bacardi.

Tento den jsme si vyhradili na prohlídku třetího největšího australského města. Do centra jsme vyrazili pěšky. Peníze, co jsme takto ušetřili za dopravu, jsme se po zralé úvaze rozhodli propít. A tak, když jsme asi tak po hodině a půl dorazili do centra, jednou z našich prvních zastávek byla stylově vyhlížející nádražní hospoda - čili nádražka. S počasím to bylo celý den dost na štíru - chvíli svítilo sluníčko, pak to zase vypadalo na déšť … později odpoledne bylo nebe již převážně šedivé a tak dávalo šedivý nádech i městu. Krom toho ubraly městu kredit i všudypřítomné stavby a přestavby. Vyblejsknout kostel, dům nebo park bez kousku lešení či jeřábu, bylo zhola nemožné. Zastavili jsme se ještě v jedné irské hospodě a jinak prochodili a pofotili co se dalo. Měli jsme v plánu i nějaké nákupy, ale nic z potřebných atributů jsme nesehnali. I přes původní plán jet busem, jsme nakonec i zpáteční cestu vzali pěšky. Večer jsem si zaplatila internet a tak jsem měla do noci o zábavu postaráno … už se ten můj informační absťák prostě nedal vydržet.

Ráno jsme se rozhodli, že se přikoupíme ještě jednu noc v kempu. Jenže si naše místo někdo už zabukoval, a když už jsme museli balit stan, rozhodli jsme se, že nemá cenu ho jen přemisťovat o kus dál a že se můžeme rovnou někam přesunout se vším všudy. Proběhlo tedy rychlobalení a poté jsme vyrazili směr zábavní parky. Na programu byl Movie World.

Plné parkoviště naznačovalo, že je tato atrakce poměrně dost oblíbená a vyhledávaná. Zaplatili jsme mastné vstupné a pokračovali do útrob vstříc zábavě.

Jak už název napovídá, vše bylo ve filmovém duchu -a to konkrétně Warner Bros. Hned u vchodu bylo několik brutálních atrakcí v podobě supermanem vlečené horské dráhy, a nebo Batmanovy rakety. Bylo mi z toho celkem šoufl už při pohledu zespodu, takže jsem pochopitelně žádnou z těchto atrakcí nevyužila.

Vyrazily jsme s Gabčou na celkem neškodně vypadající projížďku po vodním kanálu. Konečný sešup byl ale poněkud prudší, než zespodu vypadal a navíc tam byl ještě jeden takový uprostřed, na který nebylo zvenku vidět. Takže nakonec celkem adrenalin.

Poté jsem zvolila strašidelný hrad Scooby Doo. Myslela jsem, že se projedu vláčkem, cestou na mě vybafne pár kostlivců a to bude vše. Leč v útrobách hradu se skrývala taková menší horská dráha, z čehož jsem skutečně radost neměla. Navíc jsem to celé musela podstoupit úplně sama, páč Jirka s Gabčou nějak nevydrželi frontu, a tak šli o dům dál a postarší pár, ke kterému jsem se přivtírla, byl bez lítosti vykázán, jelikož přes pánovo panděrno nešlo zacvaknout bezpečnostní zábrany.

Smluvili jsme si místo a čas, kde se posléze potkáme, a přestože jsme tam všichni byli, tak jsme se nenašli.

Posilněná lívanci zamířila jsem nakonec do Batmanova hradu, kde v tu chvíli probíhala prohlídka. Program byl celkem nezáživný … až do doby, kdy nás posadili do simulátoru rakety (naštěstí ne té šílenosti, co byla u vstupu … tohle bylo jen takové kino) a naháněli s námi tři padouchy, co se zmocnili jakéhosi mocného drahokamu. Efekt letu byl tak dokonalý, že se mi toho udělalo pěkně blbě a hrad jsem opouštěla lehce nazelenalá. Joo, dostat mořskou nemoc v kině, to se jen tak každému nepodaří.

Poslední věc, která mě lákala a která zdánlivě nezaváněla nevolností, bylo Shrekovo kino. Usoudila jsem, že by bylo ale nejdřív fajn najít ty dva ztracené. Park není zase tak velký, aby se to nedalo, přesto jsme se naháněli ještě notnou chvíli.
Poté jsem s nimi jen jako divák absolvovala dvě horské dráhy a pak konečně to 4D kino. Nějak mi nedošlo, co může být ten čtvrtý rozměr … záhy jsem pochopila … když mě na nohách zastudilo oslovo prsknutí. A když jsme zase drncali v kočáru, abychom lapili Fionina únosce, silně to připomínal Batmanovu raketu.Naštěstí jsme nedrncali moc dlouho, takže jsem tentokrát shrekovskou zeleň do tváře nedostala. I tak se mi tohle představení líbilo.

Pak už jsme opět naskákali do auta a vyrazili do Brisbane.

Dle průvodce jsem dorazili do karavan parku vzdáleného asi jen 4 km od centra. Počasí bylo opět dost nejisté a tak jsme váhali mezi stanem a chatkou, abychom nakonec zvolili variantu C a pronajali si na dvě noci nefalšovaný karavan.